O konferenci Růže a kříž, Terry Boardman

Jsem povoláním přednášející, spisovatel a překladatel (z němčiny a japonštiny). Jsem ženatý, má manželka pochází z Japonska, máme 25-letého syna, který žije se svou ženou a dítětem v Tokiu. Od roku 1981 studuji anthroposofii a od roku 1983 jsem členem antroposofické společnosti. Narodil jsem se roku 1952 ve Walesu a později jsem vyrůstal ve starém římském městě v Anglii. V roce 1973 jsem vystudoval historii na universitě v Manchesteru a brzy poté jsem se přestěhoval do Japonska. Mým životním tématem se staly jazyky, komunikace, historie a hudba. Postupně jsem začal rozumět tomu, že setkání se vším, co reprezentuje „Řím“ (před 2000 lety, ve středověku i v současnosti) je hlavním motivem mého života teď a tady. Řím je křížem a z tohoto kříže se zrodilo zmrtvýchvstání. A musel jsem cestovat takovou dálku až do Japonska, abych tyto věci začal chápat.

V Praze jsem byl poprvé v roce 2004 na dovolené s rodinou. Pocházím z generace lidí západu, kteří vyrůstali v atmosféře studené války a nikdy si netroufali pomyslet, že se někdy dostanou za „železnou oponu“, jak se tedy říkalo. Proto se také většina lidí z mé generace cítila více spjata s východní Asií nebo s východem Spojených států než s východní Evropou. Strávil jsem 10 let života v Japonsku a procestoval jsem i další části Asie a pochopil jsem, že téma vztahu východu a západu je tématem mého osudu a že nastal čas, abych začal objevovat i východ kontinentu, ze kterého pocházím, tedy východní Evropu! A tak jsme se se ženou rozhodli v roce 2004 vycestovat do Prahy, o které jsme toho tolik slyšeli a o které náš tehdy šestnáctiletý syn, nadšený skateboardista, opakovaně tvrdil, že je to jedno z největších skateboardingových letovisek na světě (Letná).

Když se nyní dívám zpět na tu dobu, přijde mi, že to není náhoda, že naše návštěva Prahy byla zároveň spojena s mou první návštěvou slavností Kaspara Hausera v Norimberku, který není od Prahy daleko. Brzy jsem objevil, že existuje linie, která protíná místo, kde se Kaspar narodil (Karlsruhe, Německo), dále pak oblast mezi Norimberkem - Ansbachem, kde strávil 5 let svého života a oblast kolem hradu Karlštejna. Karlštejn byl založen Karlem IV., který byl podle Rudolfa Steinera posledním císařem říše římské, který byl zasvěcencem. Karel IV. udržoval též důležité vztahy s Norimberkem. Z dovolené v Praze jsme byli nadšeni. Do Prahy jsem se měl vrátit až o 4 roky později, tentokrát na pozvání Čechů. V mezidobí jsem se plně ponořil do studia životního příběhu Kaspara Hausera. Svou druhou knihu jsem napsal právě o něm (vyšla v roce 2006). A společně s mými dvěma přáteli jsem se účastnil jako přednášející konference na Emerson College v Anglii. Konferenci jsme nazvali Růže a kříž v Evropě. Každý z nás si zvolil jiné téma, mým tématem byl Kaspar Hauser. Vladimír Havrda, jehož žena tenkrát studovala v Anglii eurytmii, se této konference zúčastnil a napadlo ho, že bychom mohli tuto konferenci uskutečnit také v Praze, protože měl pocit, že by tato témata měla zaznít a žít ve střední Evropě, zejména v České republice, protože dle jeho názoru právě tato místa prožívají krizi vlastní identity. „Identita“ je pro mě klíčovým tématem konferencí Růže a kříž: „Kdo jsem?“ „Co je mým osudem?“ „Proč jsem zde na tomto místě, v této části země?“ „Co je osudem, úkolem tohoto místa?“ „Čím obohacuje toto místo Evropu, svět?“ a další otázky.

Vladimírova odvážná myšlenka se setkala s nadšením jeho přátel v Praze, kteří řekli k tomuto návrhu své „ano“, pozvali nás do Prahy a od té doby sem s velkou chutí jezdíme každý rok. Učíme se, prohlubujeme své zážitky, setkáváme se s novými lidmi, vznikají nová přátelství. Mezi Anglií a Čechy existuje spojení, které jde zpět téměř až do doby Karla IV., do roku 1381, kdy se Anna Česká, dcera Karla IV., provdala za anglického krále. Země jsou spojeny i duchovními proudy Johna Wycliffa a Jana Husa. To vše vedlo v minulosti Čechy k tomu, aby hleděli k západu a k Anglii a hledali zde inspiraci, protože cítili, že tyto země mají něco společného. Později, od počátku 17. století, se však toto spojení proměnilo. Události spojující tyto země nebyly příliš šťastného charakteru. Západ český lid nejméně třikrát hluboce zklamal (1618, 1918, 1938) a mnozí by řekli, že něco podobného pokračuje dále od ukončení komunistické éry v 90. letech až do současnosti. Konferenci Růže a kříž vnímám jako možnost uvážit zde, v srdci Evropy, co to znamená žít jako individualita na východě, západě a ve středu a snažit se porozumět této trojnosti, jejím světlým i stinným stránkám tak, abychom nepodléhali záludnostem stinných stran a proudů, ale abychom dokázali těžit z těch světlých. Pražské ulice jsou vydlážděny černobíle. V angličtině slovo žít (LIVE) čteno pozpátku znamená zlo (EVIL) a mnozí si povšimli, že přečteme-li slovo ROMA pozpátku, dostaneme slovo AMOR. Každá růže nese svůj kříž, tím křížem jsou její trny, které na ní nerostou náhodou.

Terry Boardman - přednášející, Stourbridge, England, www.threeman.org